Jugoslávie (1945-48)

Téma Titovy vlády v poválečné Jugoslávii se mi dlouhodobě jeví jako velmi zajímavé především z pohledu příčin oblíbenosti a autority KSJ (Komunistická strana Jugoslávie), proto jsem si zvolil takové téma eseje. Úkolem je zhodnotit počátky jugoslávského komunistického režimu jak z pohledu předválečných a válečných nutných souvislosti, tak samotné období raného budování socialismu. Článek končí záměrně rokem 1948, abych jednoznačně ukázal tvář jugoslávské komunistické strany, jež aplikovala velmi důsledně sovětizace a současně se snažila o nezávislou zahraniční politiku. Je nesporné, že komunistický režim v Jugoslávii v letech 1945-91 byl doprovázen jistými atypickými rysy ve vztahu k ostatním komunistickým režimům sovětského bloku. Mezi tyto typické rysy určitě zařadím osobnost, autoritu a popularitu samotného Josipa Broz Tita, kterou si vytvořil partyzánskou válkou a faktem, že komunističtí partyzáni osvobodili Jugoslávii od nacistů a fašistů převážně svými silami. Díky tomu se tento systém těšil velmi silné podpoře širokých vrstev jugoslávské populace. A tato podpora měla svou příčinu v předválečném a válečném vývoji jihoslovanských národů. Podrobnější kauzální analýzou se zabývám níže. Z pohledu poválečného úspěchu KSJ (Komunistická strana Jugoslávie) nacházím v předválečné Jugoslávii několik prioritních příčin. Zejména v hospodářství, politickém systému a v národnostní politice. Vůbec vytvoření státního celku Království SHS (Srbů, Chorvatů a Slovinců) muselo být zárodkem veškerých problémů. Obyvatelstvo tvořily velmi blízké, ale také velmi vzdálené komunity s odlišnou kulturou, náboženstvím . Pestrou národnostní strukturu doplňovaly dvě silné menšiny (německá a maďarská) a neslovanští Albánci.